Články

První den v novém domově

Na začátku jsem žil se svými sourozenci na prima statku. Po nějaké době začali ale moji sourozenci ubývat. Nejdříve se na ně chodili dívat různí lidé, pořád se na ně nasmívali a po další době si pro ně přišli a normálně je ukradli. Semtam se podívali i na mne, ale dlouho se nikdo stejný nevracel. Zůstal jsem tedy se svými třemi bratry a myslel, že už spolu budeme žít na pořád. Vcelku se mi to zamlouvalo, taková malá divoká smečka. Začali jsme si postupně ujasňovat, kdo bude otrok a kdo vůdce směčky. Když už jsme měli naše rodinné vztahy takřka dokonale nastavené, tak přišli dva lidé. Pořád mě jenom hladili, mluvili na mě jako na plyšáka, kdyby mi tak radši dali něco dobrého. Co se nestalo. Zabalili mi moje dokonale oslintané věci a naložili mě do takové malé červené věci, co se hýbe. V té se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Škrabal jsem na okno a kňučel, co to šlo, aby mě vrátili k bratříčkům, ale nebylo to nic platné. Mimochodem, dnes červenou a ještě jednu bílou věc mám moc rád, protože když v ní sedím, tak jedeme na nějaký výlet, ale to bych moc odbočil do budoucna. Oči plné slz nebyly nic platné, stále jsme se jen vzdalovali dál a dál.

Dorazili jsme na místo, otevřely se dveře a tam vše nové. Týýýjo, tolik věci k prozkoumání, očichání a zkoušení, asi mi praskne hlava! Tak rychle začneme třeba napravo. Aaaa, co to je, strašně to klouže, když se rozeběhnu, tak narazím! Ha, dřevěná podlaha, tak to budu muset důkladně propočítat vzletovou a přistávací rychlost, abych si nevymlátil všechny buňky z mé geniální šedé kůry. Takže podlahu máme. Co je ta oranžová věc v rohu... No jasně, pohovka, hop na ni! Chichichi, to bude daleko lepší, než nějaký pelíšek, tohle bude moje místo. Pořádně tu vytřu kožich a letím zkoumat dál. I když na cestu si ještě vezmu tu hranatou a měkkou věc, prý polštářek, třeba si toho nevšimnou. Znovu běžím, znovu špatná rychlost, křáp a nějaká židle, hnedle ji musím kousnout do hnáty za trest, že se mi staví do cesty.

Co to tu necítím. Je to jako domov... Je to hlína! Jde to z druhé místnosti, tak startuju a rázem vysypávám květináč, aby se vůně rozlinula všude. Paráda, je i celkem dobrá, zajedl jsem to i květinou, co chutná jako salát, mé chuťové buňky plesají, mňam! Později se dozvíte, že jsem takový částěčný vegetarián, ale teď zpět. Sváča za mnou, malá dáma, co bude prý mou paničkou to určitě mile ráda uklidí, stejně tu za mnou celou dobu pobíhá a co schodím, tak to zvedne, není to super? Hmmm, velmi mala skulina mezi skříní a zdí, to se mi líbí... Ufff, to byla dřina se do ní vecpat, ale není to vůbec špatné, nikdo mě tu nevidí a bude se mi tu dobře odpočívat. V budoucnosti se totiž dozvíte o mých velmi neobyčejných spacích kreacích. Koukám, koukám a je tu postel, tam jsem ještě nebyl, tak hop! No, skok nevyšel úplně elegantně, jak bych si představoval a navíc jsem odsud byl vyhoštěn, takže se tedy půjdu podívat do svého základního tábora, na hračky, misky a půjdu si na chvíli zdřímnout, abych nějak vstřebal tolik myšlenek z nového místa, budoucího domova.

Chcete webové stránky jako jsou tyto? Navštivte moje GRAFIKA

© Zaštěkej.CZ