Články

A s čím si hraji nejraději já?

Cesta k výběru oblíbených hraček byla poměrně dlouhá a klikatá. Když jsem byl malý a neměl jsem ještě své úžasné pánečky, hrával jsem si se svými pokrevními bratry. Odloučení od jejich společnosti pro mne bylo náročné, protože jsem si myslel, že s nimi budu na věčné časy. Všichni si brali mé sestry a o zbytek divoké smečky nebyl, naprosto nepochopitelně, příliš velký zájem. Nakonec jsme ale všichni své domovy našli.

Budu květinářem

V nejútlejším věku jsem si velmi rád hrál s hlínou a obecně všemi rostlinami v bytě. Byla to naprostá paráda - sestřelit kytku z parapetu, vyškubnout z květináče a hlínu rozházet všude, kde to bylo jen trochu možné, úžasné! K mému překvapení z toho panička nebyla nadšená do stejné míry jako já, přitom taková švanda to byla. Ze začátku jsem jí dokázal dovést i k slzám a takřka úplnému psychickému vyčerpání. Následně jsem se zamyslel a řekl si, že se budu chovat jako velký chlupáč s vytříbenými mravy. Tím skončily mé květinové časy, peace.

Marioneta, hvězda má

Dlouho jsem dobré mravy dodržoval a usilovně dumal nad tím, které hračky budou mé oblíbené a zastoupí květinový ráj. Vlastně jsem si nějakou dobu nehrál s žádnými a dělal tak trochu důležitého, dělá mi to dobře na mysli. Pak jsem si ale řekl, že nebudu až tak dospělý a uvolím k trošce hraní. Od pánečků jsem dostal všemožné pejskovské hračky - balónky, tenisáky, létající talíř, ale moc mě to netankovalo. Hodně mě bavila plyšová krysa z Ikea, ta byla mou kámoškou opravdu dlouho a rád jsem ji slintal sladké štěky do ouška. Jenže jsem ji tak trochu uslintal a nějak se z ní stalo něco, co připomínalo dřevěnou zombie loutku. To se publiku nelíbilo, tak mi ji v nestřežený okamžik neznámý padouch ukradl a už jsem ji vícekrát neviděl, byl to smutný příběh.

Degustační menu

Jednu dobu mě bavilo vytahovat různé tkaničky a provázky, které jsem si strkal do krku a dlouho je žvýkal, prý to ale bylo obstojně nechutné, tak jsem to tedy také zavrhl, jelikož jsem švihák lázeňský, tak se nesluší chovat jako čuně. Když se nad tím zamyslím, tak je fakt, že na těch provázcích byl občas pravděpodobně obsah žaludku nebo jiný slint.

Bělení zubů

Kousací hračky mě nijak závratně neuchvátily, ani pejskové pochoutky, až tedy na takové šunkové kosti s masem nebo střívka, sušené údy a další zvířecí díly, to vám zase nebudu namlouvat, že si občas nedám... Bohužel tvrdé věci úplně nemusím, takže si mizerně obrousím kámen ze zubů a pak mi trochu smrdí z tlamy, ale tak nic nemůže být dokonalé, já totiž jiné chyby v podstatě nemám.

Moderní štěně

Napadlo mě, že by mohlo být parádní si hrát s elektronikou, když jsem tak chytrý pejsek. Paničce jsem tedy jednoho večera nenápadně odebral telefon z nočního stolku a velice pečlivě provedl demontáž, abych se mohl seznámit s jeho konstrukcí. Bohužel, moc jsem toho nepochopil a následná montáž již nebyla možná. Každopádně je mi třeba přičíst to, že telefon byla jediná věc, kterou jsem kdy zničil, ani žádné vybavení domácnosti jsem nikdy nepoškodil, doma neštěkám, ani nekňučím. To jen, abyste věděli, jakého ve mně mají úžasného parťáka.

Návrat ke kořenům

Zkoušel jsem nosit i klacky, prý je to dobré na ty zuby a takové přirozené, asi návrat ke kořenům nebo co, ale to mě vůbec nebavilo. Spíš je občas sežeru, to je smysluplnější, než nosit dříví zpátky do lesa nebo jak se to povídá... Občas ale musím v lese běhat s větví, která je tak třikrát větší než já, to jen pro pořádek, abych předvedl všem okolním živočichům, že jsem korba a uzvednu cokoliv. Škoda, že mravenec unese víc. Z přírodních věcí mě solidně zaujaly šišky. Samozřejmě myslím ze stromu, bobky mě úplně neberou. Šišky rád aportuji, čímž myslím relativně aportuji, protože to nenosím přesně, jak by se mělo. Ale, důležité je, že to musí být vždycky přesně ta jedna šiška, kterou si vyberu a oslintám! Žádná jiná, za tou nepoběžím a nezasvěcení to vždycky nechápou, přitom to je jasný jako facka!

Konvenční hračky

Vrátíme se z přírody k takovým konvenčnějším hračkám – tím nemyslím zbraně, jsem pejsek pacifista, i když nějaké psy zrovna dvakrát nemusím. Jak se tedy vybrušovala má osobnost jako nejdražší diamant, tak jsem dále koumal, s čím si budu hrát. Najednou to začalo přicházet, nevím, jak se to stalo, ale kruh se začal uzavírat. Dříve mi hození nebo kopnutí balónu neříkalo absolutně nic a jen jsem blbě koukal a říkal si, tak určitě. Pánečci nemají rádi fotbal, takže nějaké vnuknutí myšlenky od nich to být nemohlo. Netoužil jsem ani být prvoligovým hráčem ze své iniciativy, i když jsem o moc rychlejší a tvrdší, než většina hráčů. Každopádně ten den zkrátka přišel - balónek byl kopnutý a já vyletěl jako dělová koule ze staré bárky, abych ho dohnal, nejlépe předehnal. Když ho sbírám, tak vždy udělám módní běžecký půlkruh, aby případné publikum vidělo, jak jsem překrásný. Stinná stránka je, že se mi to občas nepovede a hodím celkem slušnou rybu. To je pak třeba se rychle zdekovat a dělat, že to bylo naprosto záměrně. Balónky mě tedy začaly velmi zajímat. Dokonce je nosím i zpátky, přesněji skoro zpátky. Nemohu to s ukázněností přehánět, tak je vždycky vyplivnu metr před pánečky, ať se taky trochu činí a nemají to moc lehké. Docela často se mě pokoušejí zmást tím, že naznačí kop na jednu stranu a pak to pošlou na druhou. Vždycky si říkám, nebuď zbrklý, počkej si, počkej si... Stejně ale běžím rovnou a pak musím jak torpédo letět na opačnou stranu, abych dohnal časovou ztrátu. Vlastně minimální touha stát se profesionálním hráčem se u mě projevila, když pátrám ve své hlavě. U paničky rodičů jsem si totiž od mala oblíbil i velký fotbalový míč. Když jsem byl úplně malý, tak jsem měl trochu problémy s jeho zpracováním, ale s pomocí šikovný hlavy se vše vyřešilo. S velkým míčem mi jdou perfektní zákroky především v podobě hlaviček. Jak jsem trochu povyrostl, tak jsem míč dokázal i nosit v tlamě, jen se tam občas zasekl a musel mi ho někdo vyndat. Teď věřte či nevěřte - tento jeden míč vydržel celé čtyři roky hraní!

Brankoviště na chodbě

Balónek neurazí naprosto nikde a nikdy, takže i když jsem doma, tak neustále nosím a nosím a jen házej, já čekám, tak dělej... Naštěstí s tím asi počítali při výběru bytu a máme výbornou běžeckou trať od balkónu přes celý byt až na chodbu. Akorát tedy ta podlaha mohla být důmyslnější. Příliš mi to nebrzdí a skoro vždy to napálím do botníku. Třeba to ale ještě dopiluji. Doma mám nejraději takovou malou měkkou imitaci fotbalového míče, je naprosto dokonalý. Mám i ty pichlavé balónky, co perfektně pískají. To jsem se vždycky mohl srandou potrhat, když pánečci třeba pracovali a já začal pískat mimořádně otravnou a dlouhou serenádu. Potom ale všechny balónky přestaly náhle pískat, netuším proč, byl jsem na ně relativně opatrný. Možná nějaký záškodník? Nedalo se nic dělat, vrátil jsem se k mé imitaci ligového míče.

Střed štěkacího vesmíru

Zapomněl jsem ještě zmínit zlatý středobod mého kulatého vesmíru. Vlastně nezapomněl, to by ani nešlo. Spíš jsem vás napínal. K těm všem možným balónkům jednou přišel svítivě žlutý - pan Wilson. Prý jsem ho dostal už jako malý a ofrňoval jsem nad ním čumák, ale to se mi úplně nezdá. Abych ale neodbíhal od tématu, tak stačilo jedno hození panem Wilsonem a o mé dokonalé hračce bylo rozhodnuto. Od této chvíle jsem chtěl neustále jen kopat a házet tenisák. Má spotřeba tenisáků byla naprosto závratná, protože každou chvíli jsem ho někde ztratil. Naštěstí šéf pánečka je vášnivý tenista a byl tak hodný, že nás pravidelně zásoboval tímto nedostatkovým zbožím. Tenisák mě značil neustále cestu loukou, lesem i vodní hladinou a nemohl jsem z něj spustit oči. Pánečka občas z toho několikahodinového házení bolelo prý rameno, což nechápu, máslo je to. Jednou tedy přišel s takovou plastovou hnátou, která prodlužovala tu jeho, a chtěl mi to házet s ní. Tak jsem tedy říkal, že toto jako ne, že musí svojí. Nenechal se ale umluvit, tak jsem si řekl, že to zkusím. A udělal jsem dobře! Ta umělá pracka totiž házela nepředstavitelně daleko, lítal jsem skoro jako raketoplán. Bohužel všechno má svůj konec a ten po letech přišel i s panem Wilsonem. Zjistil jsem totiž, že mi celkem slušně piluje tesáky. Mě by to ani nevadilo, ale prý by mě časem bolely a je fakt, že už ani nevypadám tak drsně, když jsou zapilované jako nějaké nehty.

Návštěva z jiné galaxie

Doma jsem byl stále věrný svému oblíbenému balónku, ale venku jsem nemohl najít adekvátní náhradu. Dávali mi desítky různých míčků, ale nic nebylo ono. Dokonce nějaké psí tenisáky - no to byla otřesná parodie, skákalo to jako cihla. Takže jsme všichni dál zkoušeli a bloumali. Náhle přišel další důležitý den. Tuto hračku jsem prý měl také od mala a nestál o ni, ale přijde mi to zase jako výmysl. Toho dne se zjevil na obloze opravdový létající talíř. Ohromil mě ještě vyšší rychlostí než měl pan Wilson a tím, že může i zatáčet, což mě uchvátilo, když tedy nepočítám občas nějakou tu rybu. Takže bylo jasno, talíř se jako první stal hodnotným nástupcem pana Wilsona. Urputně za ním létám už několik let a stále mě to baví a baví. Když je teplo, tak pro něj moc rád plavu ve vodě, vypadám sice jako potápějící se parník, ale to máte fuk. Talířů mám dokonce několik a nejvíce mě těší takový tenký a měkký, jeho jediná vada je, že je růžový, což ke mě úplně nesedí, ale alespoň se dá dobře najít, než by byl třeba zelený a jiný prý zrovna nebyl. Talíř si i poslušně nosím, když zrovna neházíme, takový jsem frajer. Ehm, abych se tedy jen nevychvaloval, tak se mi občas povede ho tak nešikovně upustit, že si ho pak pomočím nebo na něj hodím bobek, to jsem ještě neviděl u nikoho jiného, ale já musím mít vždy něco navíc.

Všude samé svaly

Na závěr musím ještě vyzdvihnout hračku, které mi dodává pořádné sebevědomí. Není to nic jiného než uzel, se kterým se moc rád přetahuji, respektive s pánečkem přes uzel. Občas to nahradím vodítkem, ale nevím, co jim na tom vadí, přijde mi to prima. Hrozně mě to baví, vrčím u toho jak třikrát větší pes a jde ze mě temná hrůza. Páneček to úplně nemá rád, protože vždycky když nejvíc taháme, tak to ze srandy pustím a on se plácne přes ksicht. Mě to baví, jeho z neznámého důvodu ne. Toto bylo krátké seznámení s mými hracími návyky, přeji vám hezký den a hrajte si.

Jak si hraje borderka?
Whisky kouše klacek
Pejsek a tisíc balónků
Pejsek a tisíc balónků
Pes chytý tenisák
Whisky a tenisák
Borderka a tenisák
Kolie na louce s talířem
Whisky odpočívá s frisbee
Kolie plave s talířem
Kolie běží s talířem

Chcete webové stránky jako jsou tyto? Navštivte moje GRAFIKA

© Zaštěkej.CZ